O studentech

 Úvodem

Posluchači, se kterými jsem během svého působení na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, následně na Vojenské akademii a konečně i na Univerzitě obrany přišel do kontaktu, se dnes již dají počítat na stovky. Je mnoho těch, kteří byli tak nevýrazní ve studiu i v běžném projevu, že jsem si je prostě nezapamatoval a některé si již nedokáži vybavit ani podle jména, ani podle fotografie. Byla však řada studentů, kteří mě nějakým způsobem upoutali. Většinou to nebylo nějakým excelentním prospěchem, ale spíše jejich nadšením pro letectví, příjemným, ale někdy i méně příjemným vystupováním a zvláště dobře si člověk pamatuje ty, kteří se vyznamenali nějakým zajímavým a naprosto nezapomenutelným počinem.

Nejlépe si pamatuji a vzpomínám na posluchače, se kterými jsem si dokázal vytvořit daleko užší vztah, než odpovídá běžnému vztahu učitele a studenta. Jednalo se především o posluchače, kteří u mě pracovali jako pomocné vědecké síly a vydrželi tento mimoškolní nápor snášet tři i čtyři roky. K takovým studentům řadím především současného pilota bojových vrtulníků Ing. Radima Žáka, bývalého studenta oboru Letecká technika Ing. Františka Chalupu, bývalého posluchače Leteckého ústavu na VUT FSI v Brně, dnes pracovníka ERA Pardubice, Ing. Viktora Sotonu a konečně i por. Ing. Víta Krchňavého, který dnes pracuje na základně dopravního letectva v Praze – Kbelích.

Je samozřejmé, že s většinou studentů které jsem učil, dnes již nejsem v trvalém kontaktu. S řadou z nich, především s piloty a techniky vojenských letadel, se však občas setkávám na našich vojenských leteckých základnách. A určitě mně potvrdí každý učitel, že nejlepší pocity zažívá právě tehdy, kdy se k němu i po letech hlásí studenti, kteří mu tak říkajíc prošli rukama a vyprávějí nejen o své úspěšné kariéře, ale rádi vzpomenou i na svá studentská léta. Za největší „bombu“ své učitelské kariéry však považuji zcela nečekaný telefonát z Kábulu, kdy se po dvaceti letech ozval můj afghánský student, který v současné době pracuje jako tlumočník u českého kontingentu v Afghánistánu.

Výčet úspěšných, případně jinak zajímavých studentů, určitě není úplný a vůbec ne uzavřený. Jsou zmiňováni pouze ti, kteří něčím upoutali a nebo ti, kteří ve své profesi nebo i v osobním životě dosáhli významnějších úspěchů a ke kterým jsem si já vytvořil poněkud užší vazbu. A především pak ti, na které jsem si při zpracování těchto stránek vzpomněl. Pokud se ozvou i další a poskytnou základní informace o sobě a o své profesní kariéře, rád je do přehledu zařadím. Rád bych také upozornil, že informace o některých absolventech jsou poměrně kusé a v mnoha případech získané od jiných známých. Pokud se někde objeví nesprávné nebo neúplné informace, pak se již předem „postiženým“ jedincům omlouvám a budu určitě vděčen za upřesňující údaje, které je možno poslat na adresu miloslav.petrasek@unob.cz .