O studiu letectví na UO

 

O studiu letectví na Univerzitě obrany

 

Studium letectví na Univerzitě obrany vychází z mnohaletých tradic této školy. Letecké obory se zde začaly studovat již na počátku padesátých let tj. v době, kdy byla tato škola, ještě jako Vojenská technická akademie, založena. Úroveň výuky leteckých specializací se v průběhu let neustále zvyšovala, což bylo dáno jednak velmi úzkým sepětím s tehdejšími leteckými útvary, jednak mimořádně úzkou spoluprací s podniky československého zbrojního průmyslu, pro které škola připravovala specialisty, především v oblasti konstrukce a provozování letecké techniky. Z leteckých oborů, které se v průběhu několika desetiletí na této škole vyučovaly, je možno připomenout především obory:

 

  • pilot vojenského letounu,

  • řízení letového provozu,

  • letecká meteorologie, 

  • letecká technika strojní a elektro,

  • letištní technické zabezpečení,

  • obor letecký štábní,

  • konstrukce letadel,

  • konstrukce leteckých motorů,

  • výroba letadel a další.

     

     

Výuka leteckých specializací prošla za dlouhá léta řadou menších i zcela zásadních změn, které byly diktovány růstem úrovně letecké techniky, nezbytnými organizačními změnami, změnami v požadavcích základen i československého a následně českého zbrojního průmyslu a v neposlední řadě také okamžitou politickou situací.

 

Je asi vhodné připomenout, že výuka se po dlouhá léta rozvíjela podle takzvaného sovětského modelu, což může být z pohledu dnešní mladé generace, ale i z pohledů některých historiků či laické veřejnosti chápáno jako nějaká skvrna na kabátu. Je třeba si ovšem uvědomit, že v dané době jiné možnosti prakticky nebyly a kromě toho, sovětská letecká škola vůbec nebyla špatná. Svědčí o tom nepochybně produkce československého leteckého průmyslu, který z velké části zaměstnával konstruktéry, vyškolené právě na Vojenské akademii. Jako příklad uveďme třeba letouny L-29 Delfín, L-39 Albatros, L-200 Morava, L-410 Turbolet, mimořádně úspěšný akrobatický speciál Z-50 a konečně také L-159 Alca, který ve své třídě patří technickou úrovní určitě ke světové špičce. Skutečnost, že obchodní úspěch tohoto stroje není takový jak se očekávalo, je však ovlivněna jinými faktory, než je technická úroveň.

Po transformaci Vojenské akademie na Univerzitu obrany se poměrně výrazně změnilo postavení leteckých specializací na škole a je třeba říct, že většinou k horšímu. Důvodů je určitě několik a k těm nejzávažnějším je možno přiřadit následující:

 

  • redukce armády vyvolala menší potřebu leteckých specialistů všech odborností,

  • výrazný pokles poptávky po absolventech se projevil i u podniků českého zbrojního průmyslu, z nichž některé zredukovaly výrobu, některé změnily orientaci výroby po přechodu do rukou zahraničních vlastníků a některé dokonce téměř zanikly,

  • v rámci úsporných opatření došlo k redukci kateder na celé škole a v důsledku toho k mnohdy necitlivému a v některých případech i nelogickému slučování kateder,

  • snížily se počty pracovníků a bylo omezeno přijímání pracovníků nových, což znamenalo zpomalení až zastavení procesu postupné přípravy nových učitelů a vědeckých pracovníků,

  • organizačními opatřeními v rámci celé armády se výrazně zkomplikovalo financování vědecké práce v rámci celé školy, atd.

 

Přes tyto negativní jevy a poznatky je však třeba říct, že výuka letectví na dnešní Univerzitě obrany neskočila a pokračuje prakticky u všech vojenských specializací. Nepokračuje pouze výuka konstruktérů a specializace „Letecká výroba“. Tyto obory se však dnes vyučují na několika civilních vysokých školách. Za pozitivní přínos je třeba považovat také skutečnost, že se zlepšil přísun odborných informací ze západních zemí, otevřela se možnost výměny specialistů a odborných stáží v rámci řady evropských programů, zlepšila se informovanost o západní letecké technice. Ta se navíc začala objevovat i na našich leteckých základnách, což v konečném efektu podpořilo růst odborné úrovně jednotlivých leteckých kateder.

 

V současné době existují na Univerzitě obrany celkem tři letecké katedry:

  1. Katedra letectva, která zabezpečuje výuku pilotů, řízení letového provoz, letištnítechnické zabezpečení a obor letecký štábní,

  1. Katedra letecké a raketové techniky, jejímž hlavním cílem je příprava pozemního personálu, určeného k obsluze a ošetřování letecké techniky,

  1. Katedra leteckých elektrotechnických systémů,která zabezpečuje přípravu všech leteckých specialistů, zaměřených na elektrické a elektronické vybavení letadel a také specialisty zbrojíře.

 

Podrobnější informace o jednotlivých oborech je možno nalézt na stránkách Univerzity obran www.unob.cz.

 

Jako příslušník Katedry letecké a raketové techniky se však v dalším povídání zaměřím výhradně na výuku, kterou garantuje tato katedra, tj. na obor „Letecká technika“.

Obor „letecká technika“ připravuje provozní specialisty pro naši armádu, jejichž hlavní pracovní náplní je ošetřování a zabezpečování provozu vojenské letecké techniky. Absolventi nacházejí uplatnění na vojenských leteckých základnách, kde jsou zařazování do technických funkcí (technik letounu nebo vrtulníku), případně do funkcí velitelsko-technických. Charakter odborné přípravy a její úroveň však umožňuje přejít do řad létajícího personálu a pracovat na letounu případně na vrtulníku jako palubní inženýr. Tuto možnost již využila řada našich absolventů. Někteří z nich pak dokonce absolvovali pilotní kurzy a dnes pracují jako piloti vojenských letounů a vrtulníků.

 

Obor „Letecká technika“ se studuje v tříletém bakalářském studiu a bezprostředně po jeho ukončení, případně i později, je možno si doplnit vzdělání ve dvouleté magisterské nadstavbě. Studovat je možno prezenčně, tedy denní formu studia, případně lze absolvovat kombinovanou formu studia. Všechny typy studia je možno absolvovat buď jako voják z povolání a nebo jako běžné civilní studium. Absolventi civilního studia mají prakticky stejné studijní programy jako vojáci a s jejich uplatněním se počítá především u českých, ale i zahraničních leteckých společností.

 

 

 

V průběhu studia absolvují posluchači, tak jako na jiných vysokých školách, výuku teoretického základu jako je matematika, fyzika, výpočetní technika, základy společenských věd, dále pak aplikovaný základ, do něhož patří předměty jako je například technická mechanika, pružnost a pevnost, materiály,části strojů, atd. a konečně oborový základ, což reprezentují předměty jako je aerodynamika, mechanika letu, stavba letadel a motorů, provoz letecké techniky, apod. Výuka probíhá v moderních učebnách, vybavených audiovizuální technikou, v poměrně dobře vybavených laboratořích a ve sbírkách leteckých konstrukcí. Ve výuce provozních předmětů jsou využívány specializované učebny a velký hangár, kde je k dispozici letoun L-39 a vrtulník Mi-24.

Na studiu je mimo jeho odborné stránky zajímavé i to, že má poměrně bohatě dotovánu výuku angličtiny, takže většina studentů školu opouští se znalostmi, které podle standardů NATO odpovídají jazykové zkoušce Stanag 2, v řadě případů i Stanag 3.

Bakalářské i magisterské studium je zakončeno obhajobou práce a státní zkouškou. Na základě úspěšného završení studia je pak absolventům přiznán titul Bc., respektive Ing. a vojákům navíc příslušná vojenská hodnost.

 

V průběhu studia se mohou posluchači zapojit do práce odborné katedry a podle svého zájmu a momentální úrovně znalostí přispět k řešení dílčích vědeckých projektů katedry. S výsledky své práce se pak mohou zúčastňovat studentských soutěží a to jak přímo na Univerzitě obrany, tak i na zahraničích školách. V současné době se nejčastěji zúčastňujeme soutěží na Slovensku, v Maďarsku a v Rumunsku, vyloučena však není ani účast na školách v některých zemích západní Evropy, jejichž studenti každoročně přijíždějí k nám.

Práce na studentských vědeckých projektech a nebo spolupráce s učiteli je výhodná také z toho důvodu, že řešené téma se často stává tématem bakalářské nebo diplomové práce. Zbylá témata bakalářských a diplomových prací zadávají většinou učitelé katedry, přičemž základní snahou je, aby byly řešeny úkoly, které jsou v těsném sepětí s leteckou praxí. Taková témata jsou pro studenty jednoznačně atraktivnější a jejich kvalita bývá obvykle podstatně vyšší než u prací, zpracovávaných takzvaně do šuplíku.

 

Příklady zadání bakalářských prací

 

1. Metody údržby leteckých lopatkových motorů,

2. Vizuální metody bezdemontážní diagnostiky leteckých lopatkových motorů,

3. Analýza zatížení vybraných částí vrtulníku,

4. Opravy bojových poškození draku,

5. Vliv provozních parametrů na přistání letounu L-159,

6. Využití nedestruktivních metod kontroly při údržbě a opravách letecké techniky, …

 

Příklady zadání diplomových prací

 

1. Řešení problémů stárnoucích letadel v AČR,

2. Koroze vojenské letecké techniky,

3. Základní letové výkony jednomotorového vrtulového letounu s pístovým motorem,

4. Nedestruktivní diagnostika kompozitových částí draku,

5. Neustálené zatáčky letounu L-159,

6. Přestavba palivového systému letounu L-159 pro zvýšení jeho spolehlivosti,

7. Analýza bojové odolnosti letounu-159 s využitím fuzzy logiky,

8. Výpočet letových výkonů bojového vrtulníku Mi-24,

 

Posledním problémem, o kterém by bylo vhodné se zmínit, jsou přijímací zkoušky. Vzhledem tomu, že informace o přihláškách i o vlastním průběhu zkoušky jsou poměrně podrobně uvedeny na již zmíněných stránkách Univerzity obrany, nebudu je zde znovu uvádět.

 

V závěru svého povídání bych rád poznamenal, že všechna pracoviště s leteckým zaměřením, která v současné době existují na Univerzitě obrany, jsou poměrně otevřená k veřejnosti a dostatečně vstřícná, takže případným zájemcům o studium leteckých oborů nic nebrání v tom, aby zcela nezávazně a s dostatečným předstihem kontaktovali buď přímo mě nebo kteréhokoliv jiného učitele z uvedených tří kateder (e-mailové adresy nebo telefonní čísla lze získat na www.unob.cz – struktura – Fakulta vojenských technologií – jednotlivé katedry) a domluvili si osobní návštěvu katedry. Zde mohou získat velmi podrobné informace o studiu jednotlivých oborů. Budou mít navíc možnost podívat se na učebny a do laboratoří, aby si vytvořili komplexnější představu jak o našich leteckých katedrách, tak o škole jako celku.